Noční krajiny

Focení noční oblohy je technicky náročnější disciplína, která už není tolik spontánní a vyžaduje více plánování. Senzor fotoaparátu ale dokáže odhalit detaily a barvy, které lidské oko kvůli nedostatku světla nevidí. Pořízenou oblohu pak rád zasazuji do kontextu krajiny; při úpravách se snažím být střídmý, aby snímek stále působil věrně.

Focení v noci pro mě však není jen o samotných fotkách, má i osobní rozměr. Když si při pohledu vzhůru uvědomím ty nepředstavitelné vzdálenosti (a to jen v rámci naší galaxie), jakoby se lidské radosti, strasti, i celá naše existence stávala nicotnou. Necítím však úzkost, ale údiv a vděk za to, že o něčem takovém máme možnost velkolepě přemýšlet. 

Nejsilnější zážitky mám z míst s opravdu temnou oblohou, kde je množství hvězd naprosto ohromující. Věřím, že může být prospěšné čas od času vyrazit pod hvězdné nebe a nechat se jím pohltit. Kvůli sílícímu světelnému znečištění je však za takovým pohledem třeba cestovat stále dál.