Jak jsem fotil úplné zatmění Měsíce

Výlety specificky za focením noční oblohy už nepodnikám zdaleka tak často, jako dřív. Asi je to tím, že jsem si v poslední době oblíbil spontánnější přístup k focení krajin. Přístup, který se příliš neopírá o podrobné plánování a který s sebou nenese přílišná očekávání. Upřímně ale musím říct, že detailní plánování mě vlastně pořád hrozně baví a noční focení mi taky občas chybí. Právě vzácnéjší úkaz na noční obloze, jako bylo úplné zatmění Měsíce v září 2025, mě namotivoval k tomu zas takový fotovýlet spáchat. Opět jsem si tedy dopřál hodiny strávené nad mapami, předpovědními modely, a honbou za perfektními podmínkami s vysokým očekáváním.

Abych si to celé ještě trochu okořenil, rozhodl jsem se, že celý proces focení zatmění Měsíce zdokumentuju i na video. O tvorbě videí jsem totiž přemýšlel už dlouho. Sledování řady fotografů na YouTube ve mně totiž nahlodávalo myšlenku, že by mě vlastně mohlo bavit sdílet příběhy za svými fotkami touhle formou. Focení pro mě ale stále je zdaleka na prvním místě, takže jsem takové nápady vždycky odsunul stranou. Nechtěl jsem si focení zbytečně komplikovat natáčením. Tentokrát jsem se ale konečně rozhoupal.

Na úplném zatmění Měsíce mě lákala hlavně jedna věc – možnost vyfotit tmavou noční oblohu s vykresleným centrem Mléčné dráhy během úplňku. To je totiž za normálních okolností prakticky nemožný. Stačí, aby byl Měsíc jen částečně osvětlený, a jeho světlo oblohu přesvítí natolik, že většina hvězd prostě zmizí.

Právě proto Měsíc do velké míry diktuje, kdy astrofotografové vyrážejí do terénu. Při zatmění se Měsíc v úplňku na chvíli schová do stínu Země, a jeho jas výrazně zeslábne. Nezmizí však úplně, protože zemská atmosféra rozptýlí sluneční paprsky i do stínu, který Země vrhá. Tím, že se rozptýlí hlavně fotony s delší vlnovou délkou v červené oblasti viditelného spektra, tak Měsíc při zatmění zčervená a proto se tomu někdy říká “krvavý Měsíc”. To jsem si prostě nemohl nechat ujít!

V Čechách fáze úplného zatmění začala pár minut před západem Slunce a východem samotného Měsíce a skončila zhruba v půl desáté. Mezi rozumnou tmou pro focení hvězd a koncem zatmění tedy byla jen krátké časové okno. Zdroj: StellariumWeb

Lokalita

Jako lokaci jsem nakonec zvolil svoje oblíbené Krkonoše. Předpovědi tam totiž naznačovaly nejvyšší šanci na jasnou oblohu. Vyhlédl jsem si místo na hraničním hřebeni s otevřeným výhledem na východ a s typickými oblými žulovými skalními formacemi, které se daly skvěle využít jako popředí pro širokoúhlý záběr.

Měsíc v zatmění se měl nacházet na východě, zatímco centrum Mléčné dráhy na jihu. Mezi nimi tak vznikal poměrně velký prázdnější prostor, do kterého šly ty žulové balvany hezky zakomponovat.

Taky mě lákalo si vyfotit Měsíc na dlouhé ohnisko s nějakým vzdálenějším objektem. Tím, že jsem však byl na krkonošském hřebeni a skoro celé krajina byla pode mnou, o tuhle možnost jsem se trochu připravil. Širokoúhlý záběr tedy byla priorita.

Výbava

Protože jsem se soustředil hlavně na širokoúhlý záběr, sáhl jsem po svém světelném širokáči Nikkor 20mm, f/1.8 nasazeném na Z7II, což je můj hlavní foťák. Tohle sklo je neskutečně ostrý a má minimum optických vad, což se navíc hodí v případě, kdy cheš sešívat víc záběrů do panoramatu. Jen mi teda přijde, že na širokáč s pevným ohniskem je to pěkně těžký a velký sklo, ale to je asi jediná vada na kráse. Vzal jsem si ještě druhý širokáč Samyang 16mm f/2 nasazený na Z30 (malý aps-c foťák), na kterém jsem chtěl rozjet časosběr. K Z30 jsem taky vzal dlouhý sklo Tamron 100-400mm. Po započtení crop faktoru na aps-c to tedy dá až 600mm, což je ideální ohnisko na detail Měsíce, který jsem si taky chtěl cvaknout.

Stejně důležitý je samozřejmě i bytelný stativ. Ke každýmu foťáku pochopitelně. Přibalil jsem taky vyhřívací pásek na objektiv, kdyby se začal mlžit, a taky nodální destičku pro případ, že bych popředí fotil jako panorama. Vzal jsem si taky paralaktickou montáž, ale nakonec jsem jí nepoužil. Osobně už moc nepoužívám dálkovou spoušť, vystačím si s intervalometrem ve foťáku.

Zejména na krkonošském hřebeni je neradno podcenit počasí. Teplý oblečení na noční focení je tedy nutnost. Termoska s čajem taky přijde vhod. S tím vším tedy asi nepřekvapí, že batoh byl nakonec těžkej jak prase.

Jak jsem to fotil?

V první řadě jsem se snažil na místo dorazit s dostatečným předstihem, asi tak hodinu před začátkem, abych si stihnul obhlídnout lokaci, vyladit kompozice, rozložit náčiní a sníst večeři.

V začátku fáze úplného zatmění byl Měsíc ještě za obzorem a Slunce bylo ještě pár minut na obloze. Už jsem měl ale namířeno s dlouhým sklem na východ a vyčkával, až se Měsíc objeví. Nakonec jsem se pokusil do záběru dostat i Sněžku, která byla celkem blízko místa, kde se měl Měsíc vynořit. Nakonec to ale trvalo přes půl hodiny, než bylo možné Měsíc v zatmění kvůli množství světla vůbec spatřit.

Mezitím, než se úplně setmělo, dal jsem se do focení popředí. Focení popředí při soumraku je docela běžná metoda, jak ušetřit nějaký čas díky kratším expozicím, a k tomu lze snížit i množství šumu. I tak ale fotím každý záběr popředí třikrát, což dost pomůže šum dál zredukovat. Nakonec jsem měl čas nasnímat dvě kompozice z plánovaných tří. První se vešla do jednoho záběru, druhou jsem fotil s použitím nodální destičky jako tři vertikální záběry ve dvou rovinách zaostření. Měl jsem tedy co dělat, abych to stihnul předtím, než fáze úplného zatmění škončí. Oblohu jsem potom fotil pro obě kompozice společně; vždy se snažím mít aspoň 5-10 snímků které pak zprůměruju, při expozici 15 sekund je to tedy ještě nějaký čas, se kterým bylo třeba počítat. Nakonec jsem cvaknul krátkou expozici jen pro Měsíc, aby vynikly detaily zčervenalého měsíčního povrchu (při 15 sekundách je totiž i Měsíc v zatmění přepálený).

Stihnul jsem to na poslední chvíli. Asi minutu nebo dvě potom, co jsem skončil se snímáním, fáze úplného zatmění skončila. Sotva co Měsíc začal vykukovat ze zemského stínu, hvěždy z oblohy začaly postupně mizet, a během pár minut jsem začal na zem vrhat stín já. Mazec.

Byl to takovej fofr, že jsem vůbec nedokázal natáčet a komentovat postup focení. Nakonec jsem to teda s videem tak neprožíval a radši si ještě vychuntal fázi částečného zatmění, abych si i sám mohl bez foťáku uvědomit, na co se vlastně dívám. Nechat foťák foťákem a prostě zírat je pro mě vlastně dost důležitá součást focení noční oblohy. Má to skoro až terapeutický efekt. Doporučuju.

Závěrem

Výše je jedna z výsledných fotek. Popředí jsem fotil s foťákem na nodální destičce jako dva vertikální snímky ve dvou rovinách zaostření, chtěl jsem totiž do úplného popředí dostat šutry s lišejníky, které to hezky rámují. Z výsledku mám fakt velkou radost. Přesto je tam pár nedokonalostí. Tím, že je to dost široký záběr, Měsíc je na něm možná až příliš malý. Na obloze taky furt viselo pár mraků které odrážely světelné znečištění z podkrkonoší, přijde mi, že to kompozici i barevnému vyvážení paradoxně trochu pomáhá, ale asi bych je tam stejně radši neměl. :) Nemůžu však mít všechno.

Celkově jsem si to celý hrozně užil, a očekávání se vlastně naplnilo. A k tomu to byl prima výlet v Krkonoších. Co víc si přát?

A jak dopadl můj první pokus o videoblog? Posuďte sami.